Chlebovník – strom, který kdysi zachraňoval Polynésii před hladem

Na ostrovech Francouzské Polynésie, roste strom s velkými lesklými listy a kulatými zelenými plody. Místní mu říkají uru – chlebovník. Na první pohled možná působí nenápadně, ale po staletí patřil k nejdůležitějším zdrojům potravy v celém Pacifiku.

Plody chlebovníku jsou velké, škrobovité a plné energie. Mohou dorůst velikosti fotbalového balonu a díky vysokému obsahu sacharidů dokážou zasytit stejně jako brambory nebo chléb. Právě odtud ostatně pochází jeho evropské jméno – po upečení totiž dužina připomíná čerstvý chléb.

Chlebovník se dá péct v ohni, vařit, zapékat nebo rozmačkat na kaši. Na Tahiti ho často podávají jako přílohu k rybám nebo ho namáčejí do kokosového mléka. V tradičních polynéských pecích zvaných ahima’a se peče spolu s dalšími pokrmy při slavnostních hostinách. Velkou výhodou je i jeho spolehlivost. Strom plodí ve velkém množství a nepotřebuje téměř žádnou péči. Plody se navíc dají sušit nebo zpracovat tak, aby vydržely delší dobu – což bylo v minulosti zásadní během období, kdy bylo na ostrovech méně jídla. Chlebovník ale nebyl důležitý jen jako potravina. Jeho lehké dřevo se tradičně používalo při stavbě domů nebo na výrobu kánoí, které Polynésané používali při svých slavných oceánských plavbách.

LEGENDA O STROMU URU

Podle staré tahitské legendy vznikl chlebovník z velké oběti.

Kdysi dávno postihl ostrov Raiatea krutý hlad. Půda vyschla, ryb bylo málo a rodiny začaly trpět nedostatkem jídla. Mezi nimi byl i muž jménem Rua-ta’ata, jeho žena Rumau-ari’i a jejich děti. Jedné noci Rua-ta’ata tiše řekl své ženě:„Aby naše děti přežily, musím se stát něčím, co je nasytí.“ Rumau-ari’i jeho slovům nerozuměla a snažila se ho uklidnit. Ráno však zjistila, že její muž zmizel. Před jeskyní ale vyrostl nový strom – silný, s velkými listy a kulatými plody. Když jeden z nich utrhla a upekla nad ohněm, rozvoněl se jako čerstvý chléb. Rodina se najedla a poprvé po dlouhé době neměla hlad.

Rumau-ari’i tehdy pochopila, co se stalo. Její muž splnil svůj slib a proměnil se v strom, který bude živit jeho rodinu i další generace. Od té doby Polynésané říkají chlebovníku tumu uru – strom života. Připomíná jim, že i v době největšího nedostatku může z lásky vyrůst naděje.

STROM, KTERÝ ZPŮSOBIL NÁMOŘNÍ VZPOURU

Chlebovník dokonce sehrál roli i v jednom z nejslavnějších příběhů námořní historie, který byl i několikrát zfilmován.

Na konci 18. století si britští kolonisté v Karibiku všimli, že by chlebovník mohl být levným a výživným jídlem pro otroky pracující na cukrových plantážích. Britská vláda proto v roce 1787 vyslala loď HMS Bounty, aby přivezla sazenice chlebovníku z Tahiti do Karibiku.

Expedici vedl kapitán William Bligh. Posádka strávila na Tahiti několik měsíců, během nichž naložila stovky mladých stromků. Jenže život na tropickém ostrově byl pro námořníky mnohem příjemnější než návrat na dlouhou a přísnou plavbu.

Krátce po vyplutí v roce 1789 proto část posádky vedená důstojníkem Fletcher Christian vyvolala slavnou – vzpouru na lodi Bounty. Kapitána Blighe a několik věrných námořníků vysadili na malém člunu uprostřed oceánu a povstalci se vrátili na Tahity.

Když se vydáte na Tahity na severní cíp ostrova dojedete na místo zvané Venus point. Tady na tomto místě, kde údajně loď Bounty zakotvila, najdete památník této slavné vzpoury.

BREADFTUIT A JACKFRUIT, DVA PLODY KTERÉ SE ČASTO PLETOU

Na první pohled vypadají velmi podobně. Jednou jde o breadfruit, jindy o jackfruit.

Oba stromy plodí ovoce, které jsou si velmi podobné nejen svým vzhledem, ale i tvarem a barvou. Navíc oba stromy pochází z Asie, oba jsou tam rozšířené a oblíbené a oba mají velmi podobnou dužinu. Breadfruit i jackfruit patří do stejného rodu tropických stromů Artocarpus. Právě proto mají podobný vzhled i strukturu slupky.

Breadfruit je plodem stromu Artocarpus altilis, známého jako chlebovník obecný. Jackfruit pochází ze stromu Artocarpus heterophyllus, kterému se česky říká chlebovník různolistý a plodí největší ovoce na světě. Jedním ze znamení, že se jedná o jackfruit je jeho velikos a fakt, že ovoce roste přímo z kmene stromu, této zvláštnosti si určitě všimnete, pokud budete stát u stromu. Uvnitř se pak nachází sladké plody. Naopak breadfruit je menší a uvnitř se nachází škrobovitá dužina, která se často musí tepelně zpracovat.

Jackfruit

Jackfrut pak produkuje i bílou mízu - přírodní latex. Takže se doporučuje krájet a vyloupávat semena v rukavicích. Za mě je to jedno z nejchutnějších a nejzajímavějších ovocí a pokud na něj narazíte, určitě ho ochutnejte.