Zanzibar a koření: jak se z ostrova stala světová velmoc?

Když se dnes mluví o Zanzibaru, velmi často se objevuje přezdívka „Spice Island“ – Ostrov koření. Tento tropický ostrov u pobřeží východní Afriky je kromě tyrkysové vody známý i vůní hřebíčku, skořice, vanilky nebo kardamomu. Můžete zde navštívit místní plantáže, abyjste viděli, jak koření roste přímo na stromech.

Jen málokdo ale ví, že za touto vůní exotiky stojí velmi zajímavá historie plná obchodních cest, arabských sultánů, plantáží i temnější kapitoly spojené s otroctvím.

ZANZIBAR NA KŘIŽOVATCE OBCHODNÍCH CEST

Souostroví Zanzibar leží v Indickém oceánu asi 40 kilometrů od pobřeží dnešní Tanzanie. Díky své poloze se už ve středověku stalo důležitou zastávkou na obchodních trasách mezi Afrikou, Arabským poloostrovem, Indií a jihovýchodní Asií.

Od 8. století sem pravidelně připlouvali arabští a perští obchodníci, kteří zde zakládali obchodní stanice. Postupně se vytvořila svahilská kultura – unikátní směs afrických, arabských a později i indických vlivů. Do oblasti se spolu s obchodníky dostávaly také nové plodiny. Přivážely se například, kokosové palmy, různé druhy citrusů, aromatické byliny a některé druhy koření.

V této době ale Zanzibar ještě nebyl známý jako producent koření. Sloužil hlavně jako obchodní centrum, kde se prodávaly produkty z afrického vnitrozemí – především slonovina, zlato a bohužel také otroci.

JAK SE NA ZANZIBAR DOSTAL HŘEBÍČEK?

Nejdůležitější koření, které později změnilo osud celého ostrova, byl hřebíček.

Hřebíček pochází původně z Moluckých ostrovů v Indonésii, které byly po staletí jediným místem na světě, kde tato rostlina přirozeně rostla. Používán byl již ve starověké Číně (400 let př. n. l.) a později se přes Araby dostal až do Evropy.

Evropané i Arabové se v průběhu novověku snažili tuto cennou plodinu rozšířit i do dalších tropických oblastí. Na Zanzibar se první stromy hřebíčku dostaly kolem roku 1812, kdy je zde začal pěstovat arabský obchodník Harmali bin Saleh.

Skutečný rozmach ale přišel až o několik desetiletí později.

Květ hřebíčku

SULTÁN, KTERÝ PROMĚNIL ZANZIBAR

Klíčovou postavou v historii koření na Zanzibaru byl ománský vládce Said bin Sultan.

Tento sultán vládl rozsáhlé říši zahrnující Omán i velkou část východní Afriky. V roce 1840 dokonce přesunul hlavní město své říše z Ománu do zanzibarského městaStone Town. Sultán velmi rychle pochopil, že klima ostrova je ideální pro pěstování hřebíčku. Teplé tropické podnebí, vlhký vzduch a úrodná půda umožňovaly stromům velmi dobře růst.

Za jeho vlády proto začalo masivní zakládání plantáží.

ZANZIBAR JAKO SVĚTOVÁ VELMOC HŘEBÍČKU

Během několika desetiletí se Zanzibar stal největším producentem hřebíčku na světě. V polovině 19. století pocházelo z tohoto malého ostrova až 90 % světové produkce hřebíčku. Koření se odsud vyváželo do Evropy, Indie, Persie i do Osmanské říše. Hřebíček byl tehdy mimořádně cenný. Používal se nejen v kuchyni, ale také v medicíně jako antiseptikum nebo při výrobě parfémů.

Díky obchodu s kořením se Zanzibar stal jedním z nejbohatších obchodních center východní Afriky.

TEMNÁ STRÁNKA KOŘENÍ - OTROCTVÍ

Rozvoj plantáží měl ale také svou odvrácenou stránku. Plantáže hřebíčku vyžadovaly obrovské množství pracovní síly. Na Zanzibaru proto fungoval jeden z největších trhů s otroky v celé východní Africe. Otroci byli přiváženi především z oblastí dnešní Tanzanie, Mozambiku nebo Konga. Pracovali na plantážích, kde sklízeli koření nebo se starali o stromy. Otroctví bylo na Zanzibaru oficiálně zrušeno až v roce 1873, a to především pod tlakem Velké Británie, která v té době v regionu získávala stále větší vliv.

Spice tour Zanzibar

JAK SE HŘEBÍČEK PĚSTUJE

Hřebíček je ve skutečnosti sušený květní pupen stromu. Stromy mohou dorůst až 15 metrů výšky a začínají plodit až po 6 až 10 letech růstu. Květní pupeny se sklízí ještě před rozkvětem, kdy mají načervenalou barvu. Po sklizni se pupeny suší na slunci. Během sušení ztmavnou a získají typickou hnědou barvu, kterou známe z kuchyně. Hlavní sklizeň na Zanzibaru probíhá obvykle od září do listopadu.

Další koření pěstované na Zanzibaru

I když byl hřebíček jednoznačně nejdůležitější plodinou, na ostrově se pěstovala celá řada dalších aromatických rostlin jako skořice, muškátový oříšek, kardamom, černý pepř a vanilka.

MUŠKÁTOVÝ OŘÍŠEK

VRCHOL PRODUKCE VE 20. STOLETÍ

Význam Zanzibaru jako producenta koření přetrvával i ve 20. století. Například v 70. letech 20. století dosáhla produkce hřebíčku přibližně 16 000 tun ročně, což byl historický rekord. Například v roce 2020 bylo vypěstováno přibližně 3 000 tun, v roce 2017 přes 8 000 tun, ale v roce 2023 klesla produkce na cca 2 650 tun. Postupně ale začala světová produkce hřebíčku růst i v jiných zemích – především v Indonésii a na Madagaskaru. Tyto státy dnes produkují větší množství než Zanzibar. Přesto hřebíček zůstává jedním z nejdůležitějších exportních produktů ostrova.