Když jsem hledal zábavu na večery v Siem Reapu, objevil jsem zážitek naprosto se vymykající dosavadní zážitkům z Asie. Phare Circus je víc než jen cirkus. Účinkující používají hudbu, tanec a moderní cirkusové umění k vyprávění úžasných lidových kambodžských příběhů. Mladí cirkusoví umělci vás ohromí energií, uměním i nadšením do toho co dělají. A navíc, je to bez zvířat...
Příběh cirkusu je příběhem života a touhy po lepším zítřku
Sdružení založila v roce 1994 parta devíti kamarádů, která se vrátila z uprchlického tábora po hrůzách napáchaných v zemi Rudými Khméry v sedmdesátých letech. Nejdříve vyučovali po vesnicích malování a cirkusové umění zdarma a později založily i samotný cirkus Phare, kde absolventi akademie mohou v Phare The Cambodian Circus zdokonalit své dovednosti a kde si mohou vydělat slušnou mzdu. Peníze, které je vyvedou z chudoby a poskytnou jim sebeúctu a svobodu...
Která místa si vybrat?
Jsou tři možnosti. Sekce A,B,C. Každá se liší cenou. Nejlevnější za 18 dolarů, nejdražší za 38. Což není malý rozdíl. Dlouho jsem váhal kam se posadit a tak snad pomůže můj poznatek z toho kam jsem si sednul. Vybral jsem si nejlevnější zónu A. Cirkus je půlkruhový asi s pěti řady laviček nad sebou. Zóny se dělí na prostředek a kraje. Levnější sedadla jsou na kraji a směrem do středu jsou dražší sedadla. I když se posadíte úplně na kraj nahoru, vpodstatě na nejhorší sedadlo, nebudete od umělců dále než pět, šest metrů, takže všechno perfektně uvidíte. Jediný rozdíl je v tom, že herci směřují představení primárně dopředu. Takže je budete sledovat lehce z boku. Ale díky tomu jak je to malinkaté, to není moc velká překážka, pokud chcete ušetřit.
Můj první cirkus v životě
Asi jsem rád, že to bylo zrovna v Kambodži. I když se to asi nedá srovnat se světovým formátem špičkových umělců, má to ale svojí atmosféru a jedinečný příběh. Lístky jedu koupit dopředu přímo na místo, protože jejich online platba mi prostě nefrčí a představení bývá často vyprodané, takže riskovat koupi na místě se mi nechce. Cirkus je asi šest kilometrů od centra a tak ideální sednout na rikšu a za šest dolarů se nechávám odvést. S místním taxikářem se domlouvám že mě po skončení představení zase nabere a odve zpět. I přes všechny úsměvy a sliby mi je jasný, že nedojede ale světe div se, sotva vylezu ven už na mě mává a opravdu tam čeká. Před vstupem do cirkusu každý vyfasujeme vějíř. Proč mi dojde hned po vstupu. Pekelný dusno v tom stanu, ale fakt pekelný. Sedět a koukat se asi dá, ale hrát bych v tom nic nechtěl.
Kromě nejrůznějších skoků, přemetů a dalších akrobatických čísel mě nejvíc zaujala hudba k vystoupení. Ta je totiž takzvaně „lajf" a navíc v kambodžským stylu non plus ultra ve všech směrech. Bubeníci mají namísto bubnů plastové sudy, plechové barely nebo mlátí třeba jen do pánvičky na vaření. A je to pecka! Fakt se nepřestávám vrtět. Čím víc se vrtím do rytmu, tím víc se potím, tím víc máchám vějířem a tím víc mě to tak nějak vtáhne do sebe. Jak říkám, i když to nebude asi největší výkon co ve svém cirkusovém životě uvidíte, je to super zpestření večera v Siem Reapu.