Most přes líně tekoucí řeku Rio Grande de Tarcoles klidně přejedete bez povšimnutí. Před vjezdem na most je ale na stromě hřebíkem přibitá cedule, na které je namalovaný krokodýl. Pokud si jí všimnete a zastavíte, čeká na vás životní zážitek. Stačí dojít na most pěšky, nahnout se nad řeku a přímo pod vámi se volně poflakují desítky několikametrových krokodýlů. A co víc, můžete se k nim na lodi přiblížit na pár centimetrů, nebo je nakrmit z ruky, nebo prostě krokodýla zatahat za ocas!
Krokodýl americký
Tahle potvůrka dorůstá až pěti metrů, může vážit až neuvěřitelných 500 kilo a volně se vyskytuje v celé střední Americe. Dožívá se až sta let a je jedním z největších predátorů střední Ameriky. V Kostarice se mu daří poměrně dobře. Obzvláště dobré podmínky má na řece Grande de Tarcolesa, proto máte právě zde jedinečnou šanci se v poklidu a bez relativního rizika k nim ve volné přírodě přiblížit velmi, velmi blízko.
Krokodýlí most
Prvním místem, kde jde pohodlně sledovat krokodýli, je Tarcole Crocodile bridge na 34. silnici vedoucí do stejnojmené vesnice. Most se dá přejet bez povšimnutí. Velký most přes širokou, líně se táhnoucí, hnědou řeku. Přejeli jsme ho dvakrát, aniž by jsme tušili co se pod ním nachází. Před mostem je pár restaurací, kde se dá dobře najíst. Podnik jménem Los Cocodrilos, kde si dávám oběd, ale podle kuchaře pokrmy z krokodýlího masa nenabízí. Pokud správně chápu jeho "angličtinu", lov divoce žijících zvířat je v Kostarice zakázaný.
Po jídle máme naplánovaný výlet na lodičce po řece. Ještě před tím se jdu projít po mostě a když jsem v půlce všímám si dole nějakých klád. Stačí zaostřit a klády se promění v desítky líně se povalujících krokodýlů na písečných ostrůvkách přímo pod mostem.
Na lodičce za predátorem
Z nedalekého provizorního přístavu vyplouváme malou turistickou loďkou. Máme štěstí a na lodi jsme sami. Jinak se sem vejde tak čtyřicet turistů, což bych zažít nechtěl. Vyplouváme proti proudu a první co vidíme a pozorujeme jsou ptáci. Po půl hodině pozorování ptáků to začíná být nuda, otáčíme loď a jedeme hledat krokodýli.
První, asi tří metrový kousek, se objevuje padesát metrů od nás na písečné pláži. Po přiblížení bere nohy na ramena a mizí ve vodě. Během pár minut přijíždíme do širokého koryta a zastavujeme u písečného ostrůvku. Kapitán vypnul motor, bere do ruky kýbl s rybama a vyskakuje na břeh. Vytáhnul z kyblíku rybu a začal s ní plácat o vodu. Koukám co se bude dít a moc to nechápu. Najednou se začne přibližovat po vodě kláda. Po chvíli je jasný, že to není kláda ale pořádnej krokodýlí macek a míří si to za bosým kapitánem na břeh. Trochu se o něj začínám bát. Říkám si, že mu rybu hodí když bude krokodýl blízko břehu a uteče zpátky na loď. Ale to ani náhodou. Čtyř metrový krokodýl proplaval deset centimetrů od lodi a natáhnout ruku tak si ho člověk může pohladit. Líně se vysoukal na břeh a kapitán s rybou v natažené ruce začíná couvat. Vylákal ho celého z vody ven. Predátor, v celé své kráse, je od nás asi tři metry. Líně se natahuje po rybě a nechce se mu moc vyskakovat. V tom otevře tlamu, chňapne rybu z ruky a jednou otočkou se vrací zpět do řeky. Když leze nazpátak do vody, ocasem bouchne o loď. Zvedám oči od foťáku a teprve teď si uvědomuju, jak jsem mu blízko.
Zatahej si krokodýla za ocas
Pokračujeme hledat další kousky. Po chvíli se situace opakuje. Kapitán plácá rybou o vodu a v tom připlouvá asi pětimetrová potvora. Asi starej známej, kapitán se směje, říká nám jeho jméno a že je to známej kousek. Tentokrát za ním jde do vody.
Mezitím co ho krmí a šermuje predátorovi před nosem rybou, druhý průvodce skáče do zadní části lodi a natahuje se krokodýlovi po ocase. Volá na nás, ať mu jdeme pomoct a nikdo se ani nehne. Přemýšlíme, jestli to myslí vážně. Myslel. Tak přiskakujeme a podáváme pomocnou ruku. Zatím co se krokodýl soustředí na svůj oběd, zvedáváme mu ocas na palubu lodi.
Když je po všem a predátor si líně vychutnává poslední sousto tak týpek co krokodýla krmil mu ještě přátelsky ponoří čumák pod vodu a poplácá ho po hlavě. Na otázku jestli se nebojí, nejdřív odpovídá, že se bál jen poprvé a pak se rozvykládá o tom, že tady jsou krokodýli zvyklí na krmení a mají i ve volné přírodě potravy dost, takže nejsou ani plaší, ani agresivní. Že už je znají a ví, co si ke kterýmu můžou dovolit. No, prostě jako kdyby jste dávali doma nažrat králíkovi...