Ostrov Phu Quoc je jedno z nejlepších míst, které jsem navštívil. Velikostí je tak akorát, takže ideální je si po příjezdu půjčit motorku a celý si ho sám křížem krážem projezdit. Na čtyři dny se plně zabavíte. Jedna ze zajímavostí ostrova je i produkce pepře.
Pěstuje se zde, bílý, černý i červený pepř. Pepřovník samotný se sem pak dostal z jižní číny.
Na rodinné farmy máte většinou volný přístup a vše si za úsměv můžete sami prohlédnout, je však dobré si ve městě domluvit průvodce, který vám celý proces vysvětlí. My jsme farmu hledali docela dlouho, protože jsme jí pokaždé přejeli. Ze silnice někdy nejsou dobře vidět.
Černý pepř pak vzniká z nedozrálých bobul pepřovníku, které se krátce povaří a usuší. Bílý pepř pak vzikne tak, že se bobule nechají dozrát, máčením se zbaví slupky a zrnko se poté usuší.
Využití plodů pepřovníku černého v gastronomii je všeobecně známé. Mnohem měně pozornosti se věnuje nákupu, což se může mnohdy vymstít. Černý pepř se totiž do gastronomie dostává jak v nejrůznější kvalitě tak i ceně. Ne vždy je kvalita úměrná ceně! Plody pepře sklizené z vrcholových partií laty (hroznu) jsou lehké, je to vlastně jen dutá slupka téměř bez silic. Tomuto typu se říká lehký pepř. Naopak plody pod vrcholkem laty jsou uvnitř zcela vyplněné. Nákupní cena těchto dvou kvalit se od sebe výrazně liší. Bohužel existují obchodníci, kteří obě kvality nabízejí za stejnou cenu, což je nechutný podvod!